Chtěla jsem cvičit jógu, naučit se ji, porozumět ji a pochopit ji. A to vše jsem dostala. Postupně krok za krokem, srozumitelný výklad. Podrobné vysvětlení všeho, každého dechu, každého pohybu. Ze začátku jsem si myslela, že je toho povídání hodně a zbytečné, že chci přece cvičit. Ale pak jsem pochopila jak je to důležité. A občas se i vrátím k tomu co a jak si vysvětloval, hlavně ohledně dýchání. Líbilo se mi jak si nám sestavoval kuchařky a radil jak se dá cvičení zkrátit, když máš málo času. Protože někdy jsem si myslela, že tolik času nemám a proto ani nezačnu cvičit, nebo co když to nebude dobré, jestli něco vynechám a neudělám celou sérii. Teď si už i sama dokážu udělat kuchařku, protože jsem pochopila podstatu. Je to lepší než kdybych chodila někam s lidmi, asi bych se tolik nesoustředila, nedokázala bych vidět a slyšet vše, co je třeba. A nemusela bych se stydět nebo obávat, že něco nedám nebo nechápu. Teď už můžu chodit, protože si už věřím. Samozřejmě, že některé pozice nedám, ale to mě až tak netrápí, vím, že pravidelným cvičením se k tomu dopracuji. Ale není to můj cíl. Stojka na hlavě mě asi nikdy nepůjde a netrápí mě to. Ale kdo ví…Děkuji, Petře. Přeji ti hodně lásky a úspěchu.